Bifröst, 2. kapitola

27. září 2012 v 12:03 | Oxy |  Bifröst
Thor vstoupil do velkého sálu, poklekl před svým otcem na důkaz své úcty a poté jej pozdravil. Ten den měl mizernou náladu. Jeho jediná naděje, ta dívka, zklamala. Nebyla vodítkem k Lokimu, jak celou dobu doufal.
"Mluv, Thore. Co jsi zjistil?"
"Ta holka ví o tom kde je Loki asi tolik, co já,"přiznal Thor sklesle.
"To je v pořádku. S touto možností jsme museli počítat. Až jí bude lépe, zjistíme o ní více."
"To bude problém. Mluví podivnou řečí, které nerozumím."Jak nerad přiznával před velkým Ódinem svou porážku.
"Potom je dost možné, že její cesta Bifröstem nebyla úmyslná. Musíš na ni dohlédnout, dokud se to nevyřeší."
"Ale otče! Mám na práci důležitější věci!" Když Thor viděl pohled svého otce, raději zmlkl.


"To nebyla nabídka. Teď je stejně nejdůležitější zjistit, kde se nachází krystal. A až to zjistíme, budeš první, kdo se to dozví. Nic víc teď dělat nemůžeme. Jen čekat. A teď jdi."
"Ano otče,"Thor se opět poklonil a poté odešel. Věděl, že na hádky není správná doba. Ódin měl spoustu starostí a Thor nechtěl dělat zbytečné potíže.
Ale neuvěřitelně ho štvalo, že nemohl nic dělat. Nejradši by dal dohromady skupinu bojovníků a okamžitě se vydal na výpravu. Ale netušil kam, a to byl hlavní problém.
Thor se ještě chvíli procházel po rozlehlém pozemku jejich království, než zavítal do komnaty, kterou přenechali návštěvnici. Aisha seděla na své posteli, a když uslyšela přicházejícího Thora, zvedla hlavu.

Nemělo cenu utíkat, to mi došlo už dávno. Za prvé, jsem neměla dost sil, a za druhé, jsem k tomu neměla důvod. Po tom lektvaru, co mi tady dávali pít, jsem se uzdravovala až zázračně rychle, ale nedokázala jsem se z toho radovat. Ne potom, co jsem způsobila smrt vlastních rodičů. Kvůli svému zamyšlení jsem si skoro nevšimla, že ve dveřích někdo stojí. Když jsem tím směrem pohlédla, zjistila jsem, že je to Thor. Jeho pohled naznačoval, že se nenachází zrovna v dobrém rozpoložení, a pravda byla, že ani mě nebylo dvakrát do řeči, ať už jeho řeč byla jakákoliv.
"Føle meg bedre?"zeptal se, když ke mně přistoupil. Netušila jsem, co to znamená. Při mém nechápavém výrazu mu asi došlo, že tohle nemá smysl. Místo toho mě vzal kolem pasu a postavil na nohy.
"La meg vise deg Åsgard." A s tím mě vzal za ruku a vedl ven. Snažila jsem se vykroutit, ale bylo to marné. Byl příliš silný, a tak jsem to vzdala a poslušně našlapovala po jeho boku. Dokonce jsem ani nemyslela na to, jak hrozně musím vypadat.
Poté, co jsme vyšli před vstupní bránu, jsem na moment zapomněla dýchat. Před námi se rozprostíral široký most a po obou jeho stranách se nacházela magická říše. Za obydlenými skalnatými útesy jsem spatřila hory, které se táhly do všech stran. Nic nádhernějšího jsem v životě neviděla, a kdybych tam nestála po boku Thora, nejspíš bych se tu zase složila.
Když jsem se otočila, zjistila jsem, že stavba, ve které jsem se zotavovala je ze všech nejmajestátnější. Rozsáhlý komplex budov, který obklopovala zeleň a vodopády, nemohl pocházet z tohoto světa. Byl až příliš kouzelný.
"Asgard," řekl Thor a rozmáchl se dlaní jako by chtěl obsáhnout vše, co se před námi rozprostíralo.
Zavřela jsem oči, abych se mohla nadechnout svěžího vzduchu. To co jsem tady viděla, jen potvrzovalo moji nejnovější teorii o tom, že jsem se po té nehodě ocitla v kómatu a tohle je jen výplod mé fantazie. Nevěděla jsem, jak dlouho tady ještě budu, ale uměla bych si představit i horší místa, na kterých lze strávit nevědomí.
Čísi ruka mě pevně objala kolem boků. Trochu jsem si povzdechla a raději opět otevřela oči. Ruka patřila Thorovi. Asi si myslel, že tady omdlím, což mě nepřekvapuje, protože to se mi poslední dobou stávalo docela často. Zavrtěla jsem hlavou. Když mě pustil, vyšla jsem po mostě a zamířila k fontáně, která se nacházela několik kroků přede mnou.
Voda byla příjemně chladná, a tak jsem do ní ponořila ruce a poté si osvěžila i tvář. Všimla jsem si, že lidé, co chodili kolem, mě zvědavě pozorovali.
Zahleděla jsem se na hladinu a spatřila vlastní odraz. Dlouhé černé vlasy, hnědé oči a pár modřin. To jediné, co mi tu bylo aspoň trochu povědomé. Po osvěžení jsem se zvedla a vrátila k Thorovi, který celou dobu stál u brány, a sledoval mé počínání. Měla jsem pocit, že i pouhý pohled na tu velkolepost mě vyčerpal. Zamířila jsem proto už na místo, které jsem dobře znala, a jakmile jsme dorazili, lehla jsem si do postele a vrátila se k odpočinku.
" Ha det bra,"slyšela jsem ode dveří. Thorův hlas mě uklidňoval. Bylo to také to poslední, co jsem slyšela, než jsem se odebrala do říše snů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama