Bifröst, 5. kapitola

6. října 2012 v 23:17 | Oxy |  Bifröst
"To po mně nemůžeš chtít!"zuřila Sif. Byla jediná, komu by Thor svěřil Aishin výcvik. Netušil však, že ji bude muset tak dlouho přemlouvat.
"Jsi nejlepší bojovnice z celého Asgardu. Kdo jiný by ji měl učit?"zahleděl se jí do očí. Poté pozvedl jeden z jejích zlatých pramenů a pohrával si s ním mezi prsty.
"Když to pro mě uděláš, budu tvým dlužníkem,"pronesl medovým hlasem a věnoval jí okouzlující úsměv.

Sif si povzdechla. Existuje vůbec něco, co by Thorovi odmítla? Už je to pár týdnů, co se tahle návštěvnice objevila a Sif ji už dávno chtěla vidět. Sem tam zaslechla zmínku o tom, že smrtelníci se od nich zjevem moc neliší, ale kdo mohl věřit fámám? Vidět ji na vlastní oči, to by bylo něco úplně jiného. Nezbývalo jí, než na nabídku kývnout. Thor by si stejně nedal pokoj, dokud by nepodlehla.
"Moc ti děkuji. Za chvíli ji přivedu na cvičiště."S tím jí potřásl rukou a rychle se vytratil.
Thor věděl přesně, kde se Aisha právě nachází. Už si zvykl na to, že si nikdy nevšimne jeho příchodu a musel si přiznat, že ho to začínalo bavit. Když ho Tanngrisni uviděl, přestal se věnovat Aishe a rozeběhl se k jeho nohám.
"Už?"zeptala se Aisha trochu zklamaně.
"Ale, ale. Neříkej, že sis to rozmyslela?"
"V žádném případě,"odpověděla a bojovně vystrčila bradu.
"Tak potom můžeme vyrazit."Očekával, že ho Aisha bude následovat, ale zjistil, že ta stále stojí tam, kde ji zanechal.
"A to budu trénovat v tomhle?"Thor si jen obtížně zachovával vážnou tvář.
"Máš něco proti našim oděvům?"
"S vašimi oděvy problém nemám. Jen by určitě bylo lepší něco, co mi poskytne větší svobodu pohybu."
"Možná by ti vyhovovalo to, cos na sobě měla, když jsme se setkali během tvé koupele."
"Ale to jsem na sobě neměla nic."Hned nato Aishe došlo, jak to Thor myslel. Bůh nebůh, jednou mu to vrátí. Ačkoliv ze všech emocí převládal především vztek, v její tváři se objevila červeň. V té chvíli se Thor spokojeně usmál a vydal se za služebnou, aby zařídil Aishe vhodné oblečení.
Otec by mu možná řekl, že se chová jak malé dítě, ale přesto Thorovi činilo radost, když Aishe došla slova. Na Asgardu se jen těžko hledá někdo, kdo by ocenil jeho smysl pro humor. Všichni byli tolik vážní.
Když viděl, jak služebná už s přichystaným oděvem zamířila do Aishina pokoje, šel se sám převléci a poté počkal před její komnatou. Tušil, že Sif ji šetřit nebude, a rozhodně si to nechtěl nechat ujít.

Jakmile jsem se převlékla, pocítila jsem příjemné vzrušení. Netušila jsem, co mě čeká, ale byla jsem ráda za každé rozptýlení.
Když jsem vyšla z pokoje, Thor už na mě čekal u dveří. Na můj vkus se až příliš usmíval.
Poté, co mě přivedl na cvičiště, nestačila jsem se divit. Je pravda, že jsem to nemohla s ničím srovnat, ale přesto jsem byla fascinovaná. Prostor byl naplněn nejrůznějšími věcmi, které zřejmě sloužili k tréninku.
Naproti nám stála vysoká blondýnka se založenýma rukama. Když spatřila Thora, trochu se pousmála. Pak se její zelené oči zaměřily na mě, úsměv vystřídal pohled plný zvědavosti. Necítila jsem se dvakrát dobře. Jakmile k ní však promluvil Thor, přestala jsem ji zajímat.
Rozhlédla jsem se kolem. O několik kroků dál byly bojující dvojice. Povzdechla jsem si. Sotva se jim budu někdy rovnat.
"Tohle je Sif. Bude tě trénovat,"vytrhl mě Thor ze zamyšlení.
Otočila jsem se blondýnce a nabídla jí ruku. Jedinou reakcí mi však bylo trapné ticho. Když mi došlo, že tady nejspíš mají jiné zvyky, svěsila jsem ruku zpět podél těla a jen se představila.
Thor se šel postavit opodál a nechal mě na pospas Sif. Ta se vydala k dřevěné maketě lidského těla a já ji následovala. Na té mi Sif ukázala pár výpadů a poté mi podala dřevěný meč. Nejistě jsem přikročila k maketě a zkusila jeden z pohybů napodobit.
Byla jsem však příliš neohrabaná. Sotva jsem věděla, jak správně uchopit meč. Sif si povzdechla. Bylo mi líto, že ji obírám o čas, když bylo zjevné, že jsem neskutečné nemehlo. Dokonce bych se nedivila, kdyby jí ještě dnes došla trpělivost. Ale ona mi i přes moji nešikovnost pokaždé ukázala jednotlivé pohyby, dokud jsem je nebyla schopná převést do plynulých výpadů.
Cítila jsem na dlaních nepříjemné štípání a postupně ochabující sílu celého těla. Vydávala jsem při tréninku příliš mnoho energie. Přesto jsem nedokázala přestat. Vytěsnila jsem ze svého zorného pole okolí, byla jsem to jen já bojující proti všemu, co mě trápilo. Maketa se zhmotnila do vzpomínek a výčitek, které mě celou dobu provázely. Ruce mě tolik bolely. Měla jsem pocit, že krvácí, ale nebrala jsem to na vědomí. Pořád, znova a znova jsem vší silou útočila na dřevo, co představovalo protivníka.
"Aisho, už dost."Někdo mi stiskl rameno. Když jsem zvolnila tempo a snažila se popadnout dech, začala jsem postupně přicházet k sobě. Celou dobu jsem byla jak v transu. Rozhlédla jsem se. Slunce už zapadlo a kolem nebyl nikdo jiný než Sif s Thorem. Nedokázala jsem odhadnout, co vidím v jejich tvářích, ale určitě si museli myslet, že mi přeskočilo. A možná to tak i bylo.
Podala jsem Sif dřevěnou maketu meče, poděkovala a poté se rozběhla do své komnaty. Nechtěla jsem, aby mě takhle dnes viděl ještě někdo další.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama