Živly, můj osud, 10. kapitola

16. listopadu 2012 v 20:56 | Nikča |  Živly, můj osud
Mezitím co se někteří dali dohromady z potop a dalších pohrom, Emma vrátila svojí rodné vesničce svůj původní ráz. Polámané stromky i cestičky, vše vypadalo tak jak si to Emma pamatovala.Vyléčila veškeré nemocné děti a vesnice byla jako nová.
Emma trávila nejvíce času v lese kousek od své chaloupky. Neměla odvahu vrátit se zpět mezi lidi nebo jít do svojí chaloupky. Všude okolo se zařizovala svatba a Emma nevěděla jak to přijmout. Mám odejít už teď? Nebo po svatbě?? Tyhle slova Emmě stále šrotovali v hlavě. Nevěděla co si počít.

V chaloupce ji už několikrát hledal Erik. Stačil však jediný Emmin pohled na něj a věděla, že se mu nesmí ukázat. Když bude mít pocit, že Emma odjela bude to snazší. Aspoň v to doufala.
Erik k chaloupce chodil každou volnou chvíli. Nebylo mu to však nijak platné. Emma se nikdy neukázala. Proseděla celé dny v korunách borovic či smrků. Měla krásný výhled na veškeré okolí. Viděla až na Amin dům. Přípravy zde byli v nejlepším. Emma měla zvláštní pocit. Jakoby tam taky měla být. Jakoby to všechno měla prožívat s Amy. Tak jak to vždy plánovaly. Emma tedy slezla ze stromu a šla navštívit Amy.
Amy ji velice ráda viděla. Chtěla jí toho tolik říct. Jediné co však udělala bylo, že ji objala. Pozvala ji do svého pokoje kde měla svoje svatební šaty. Emmu to překvapilo víc než čekala a proto vzala Amy šaty a už už je schovávala, aby Emmě nedělala ještě větší bolest. "Obleč si je prosím," žadonila Emma. "Ale vždyť…" "Ne na mě se neohlížej jako tvoje kamarádka je chci na tobě vidět," pověděla Emma.
Když si Amy oblékla šaty a ukázala se Emmě byla to krása. Bílé šaty dlouhé až na zem. Korzetový vršek a pak nabírané tak jak to nosívaly princezny. "Jsi nádherná Amy." "Děkuju ale měla jsi je mít ty a ne já." "Tak to není. Osud udělat přesně to co je správné a tak to taky bude. Budete žít spolu šťastně a až navěky," pošeptala Emma a v tom jí ukáplo pár slz na Amyniny svatební šaty. "Nemusí to tak být víš, že to můžu vždycky zrušit." "Ne nemůžeš. Pokazila by jsi svatbu. Rodiče by ti udělali ze života peklo. Tohle po tobě nemohu chtít." "Ale ty budeš nešťastná. A on taky." "Neboj on si na mě ani nevzpomene. Nedovolím mu to. A já si štěstí najdu jinde. Neboj na světě není jen Erik. Je plno jiných mužů." A odmlčela se na hodnou chvíli. "Je někdo takový??" "Jsou dva. Ale každý je jiný. Někdy přemýšlím jestli ta Erikova láska není jen vynucená. Byl to první kluk kterého jsem znala. První komu jsem řekla všechno. První kdo mne podporoval. Petra mám ráda, ale i tak je mi Erik cennější. Avšak Dark. Nevím koho mám raději. Erika? Darka? Nemohu říct koho bych chtěla raději. Nechci ranit ani jednoho z těch tří. Jenže Erikovi to udělat musím."
"Emmo? Co chceš dělat??" "Nevím jestli ti to mám říct. Den před svatbou se to nehodí. Dozvíš se to později." "Dobře. Ale budu to určitě vědět??" "To nemusíš mít strach. A teď zavři oči. Mám pro tebe dárek." "Dárek? To se dává až po svatbě." "Tenhle ne" opáčila Emma.
Amy zavřela oči a čekala. Emma se zhluboka nadechla a začala mluvit ke svým živlům.
"Vodo, vodičko tak jak mi ukápla slza na tyhle šaty a leskne se. Tak i ty posej šaty drobnými perlami odlesku. Vzduchu rozcuchej Amy tak aby měla ten nejkrásnější účes na světě. Země dej dar starý a modrý. Zasaď Amy modrou růži do vlasů. Ohni ty zařiď aby měla vždy
červené líčka. Živly moje ať takhle nádherná je i zítra a kdykoliv kdy tyhle šaty obleče. Děkuji vám." Živly zmizely během několika vteřin.
"Otevři oči." "Páni to je nádhera. Jak jsi to udělala??" "To ne já, to moje živly. Až si zase někdy oblečeš tyhle šaty, kouzlo v nich zůstane." "Děkuju Emmo." Objala ji Amy.
Obě si povídali dlouho do noci. Emma odcházela až kolem půlnoci, kdy našla Erika sedět před chaloupkou. "Eriku?? Co tady děláš?" Neodpověděl. Přišel těsně k jejímu tělu a pohladil ji po tváři. "Jsi tak nádherná. Vím měl jsem ti to říct dřív, ale neměl jsem odvahu. Bál jsem se že tě ztratím." V té chvíli ji něžně, ale odvážně políbil.Bylo to něco úplně jiného než zažila. Má tři muže. Tři polibky. Ale jeden život. Nemůže to tak nechat musí se postarat sama o sebe. Nesmí ztrácet hlavu s nimi.
Hlavou jí toho prošlo několik, než se odtrhla od Erika. "To nemůžeš." "Miluju tě Emmo. Nechci tě ztratit." "Na všechno je pozdě. Neměli jsme se potkat. Moc dobře to víš." "Nevezmu si Amy a ty to moc dobře víš. Nechci abys byla sama. Někde pryč. Uteču s tebou hned teď." Emma se však ani nepohla. Objala Erika a naposledy ho políbila. "Zítra budeš jiný člověk. Na mě si ani nevzpomeneš. Budeš s Amy šťastný." "Nikdy s ní nebudu šťastný tak jako s tebou. Moc dobře to víš. Emmo, lásce nezabráníš."
"Ty možná ne. Ale já ano. Jednou jsem ti slíbila, že se vrátím…"Nedopověděla co chtěla říct. Její vlastní jazyk ji zradil. Nedokázala na to ani pomyslet. Natož aby to udělala. "Takže to nebyl sen? Emmo to mi nemůžeš udělat. Chci si tě pamatovat slyšíš?" "Víš Eriku, nechci tě víc trápit než je to nutné. Kdybych mohla sama bych vymazala všechny svoje vzpomínky a začala od začátku. Živly mi to ovšem nedovolí. Musím mít paměť celou abych mohla pomáhat ostatním." "Emmo prosím nedělej to."
"Je mi to opravdu moc líto. Nemůžu ti dovolit myslet na mě. Amy by byla ještě víc nešťastná než je teď. Každý do téhle svatby musí přinést oběť. Ať už paměť, lásku, svobodu či něco jiného. Mám tě ráda. Předem se omlouvám jestli to bude bolet. Poslední věc, kterou chci abys si vždy pamatoval je, že když si něco nepamatuje hlava, srdce vždy pozná kam to patří. Jednou se třeba ještě potkáme. Teď už ale zavři oči," řekla smutně s uplakanýma očima Emma.
Emma ho chytila za ruku a také zavřela oči. Pustila všechny živly aby ji ovládali a pak začala šeptat: "Ohni pálivý sežehni všechny vzpomínky se mnou. Spal všechno živé co u něj najdeš a bude tam mé jméno. Vzduchu svým vánkem odnes všechen popel pryč. Země nahraď vynechané a spálené místa novou zemí. Novým místem pro vzpomínky. Vodo zalij novou půdu ať na ní kytky vyrůstají a Erik je do konce života šťastný." Emma cítila jak živly Erikovy vytváří bolest. Jak mu berou to na čem mu tolik záleželo. Škoda jen, že oheň mě nedokáže vypálit i ze srdce. Tam zůstanu navěky. Pokud mě měl opravdu rád.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama