Únor 2013

Nový svět, 1. kapitola

27. února 2013 v 19:58 | Alice Shinshekli |  Nový svět
Z toho bude ještě pěkný průser V téhle kapitole se konečně objevuje hlavní postava. Hádejte kdo to je. Tak za 1. Kde to jsem? Za 2. Necítím Calistu. Cítím, že žíje, ale jakoby byla hrozně moc daleko. Za 3. Až se mi dostane pod ruku ten co ty slova vyryl do tý jeskyně, tak bude jeho život krátký a smrt pomalá. Jsem na nějakym divnym místě. Je tu šíleně moc lidí v divným oblečení, jezděj tu dlouhatánský kočáry bez koní, mluví tu nějaká ženská, tak hlasitě, že musela použít kouzlo, ktéré necítím a mumlá něco vo nějakym vlaku a nástupišti číslo 2, ale korunu tomu všemu nasadily schody, které sami jezdí.

Ta holka je nejen mrtvá, ale i šílená - Prolog

27. února 2013 v 19:50 | Alice Shinshekli |  Ta holka je nejen mrtvá, ale i šílená
Athény - 800 let př. n. l.

No super. To mi ještě scházelo. Další oslava. A já tam samozřejmě budu muset jít, tančit, usmívat se a mluvit s lidmi. Nemyslete si, já jsem společenská a mám ráda lidi a ráda s nimi mluvím a ráda tančím a taky se ráda usmívám.
Ale ne s těmi hlupáky. Mně se totiž fakt nechce poslouchat ty jejich nafoukaný řeči, že jsme lepší než ostatní. Já si nic takového rozhodně nemyslím, a když jsem byla malá, tak jsem jim vždy řekla, co si myslím a bylo mi úplně jedno, jestli to je třeba Thébský a Krétský král, kteří k nám přijeli na návštěvu, nebo jestli je to samotný Zeus, i když ten u nás nikdy nebyl. Vždycky jsem říkala, co si myslím. Teď už tolik ne, protože mi ty otcovi kázání a tresty za to nestojí, takže si před někým urozeným dávám pozor na jazyk.

Ta holka je nejen mrtvá, ale i šílená

27. února 2013 v 19:42 | Tiana |  Fantasy
Ta holka je nejen mrtvá, ale i šílená je povídka na téma Stmívání. Co se stane, když do Forks přijede jedna bláznivá, stará a vekmi mocná upírka, kterou pronásledují Volturiovi, a která připadá Alici až neuvěřitelné povědomá a vyvolává v ní vidiny z minulosti, které nedokáže pochopit.
Kdo je Diana Blacková? A proč je už přes dva tisíce let stíhaná nejmocnější upíří rodinou na světě?
Pozn. autorky: Celé je to psané ich formou a Bella se tam asi objeví, ale ne jako hlavní role.


Alice Shinshekli

Bojovníci temnot - Prolog

27. února 2013 v 19:39 | Alice Shinshekli |  Bojovníci temnot
Běžela jsem temnou uličkou jak nejrychleji mohla. Za mnou se ozývalo dunění bot těžkého muže. Byli mi v patách. Rychle jsem zahnula a doufala, že se jim ztratím.
Trochu se mi ulevilo, když kroky za mnou ustaly, ale hlavně neusínat na vavřínech.
Běžela jsem tiše dál. V dálce jsem zahlédla postavu. Nejdřív jsem se strašlivě lekla. Pak jsem si ale uvědomila, že tahle postava je příliš malá, aby mohla patřit mužům, kteří ji pronásledovali. Rychle jsem k ní zamířila. Byla to stařenka tlačící před sebou takovou tu staromódní pojízdnou nákupní tašku.

Bojovníci temnot

27. února 2013 v 19:36 | Tiana |  Fantasy
Jmenuji se Anna Delvinová a jsem naprosto normální. Teda kromě toho, že jsem adoptovaná, mívám halucinace a narodila jsem se s tetováním orlobuse (hada kousajícího se do ocasu) kolem zápěstí. Kromě těchto detailů jsem naprosto normální průměrná holka. Chodím do školy, mám pár kamarádů, ale nejsem nejoblíbenější ze třídy. Nejsem ošklivá, ale ani žádná krasavice. Můj svět se točí kolem přátel, školy, pěstounů a kluka, který nemá ani tušení, že existuji, ale zato si všiml existence mé nejlepší kamarádky. Prostě všechno, ano vím, že se opakuji, je normální. Aspoň do doby než se moje kamarádka začne pohřešovat a já zjistím, že bytosti, ve které jsem nikdy nevěřila, existují.
Pozn. autorky: Povídku budu psát z více pohledů, ale všechny budou ich formou, protože mi přijde, že se dá lépe vžít do postavy, když píšu "já jsem" než "ona je", tak ať vás to nepřekvapí.
Jinak plánovala jsem jenom jeden díl (v tom smyslu jako jedna kniha), ale začala jsem mít tolik ráda některé postavy, že se mi nechtělo o nich psát jako o vedlejších rolích, takže předběžně plánuji (Jenom plánuji. Možná si to rozmyslím, dojde mi inspirace, přestane mě to bavit atd.), že napíšu víc dílů, jako pokračování příběhu, ale s jinými hlavními postavami.


Alice Shinshekli

The Happy End, 3. kapitola

27. února 2013 v 19:28 | Tiana |  The Happy End
Během prvních dvou týdnu jsem poznala všechny zmijozelské spolužáky z prvního ročníku a pár studentů z vyšších ročníků. Na pokoji se mnou byly čtyři další dívky.
Nejdříve jsem poznala Annu Coleovou - vysoká, štíhlá blondýnka s protáhlým pihatým obličejem. Byla to celkem milá dívka, ale hned od prvního rozhovoru bylo jasné, že ostatními kolejemi pohrdá. Dále tu byla malá, usměvavá, brýlatá, copatá brunetka jménem Katherine McLeanová. S tou jsem si od prvního dne rozuměla nejvíc. Dle mého názoru to byla velmi chytrá dívka a nebyla vysazená proti nikomu. A potom tu byla ještě dvojčata - Henrietta a Marietta Silvestrovi. No, musím říct, že tyhle dvě se opravdu povedly. Jen co se rozkoukaly, začaly dělat problémy. Spolužákům dělaly naschvály, schovávaly jim učebnice, ničily domácí úkoly (které jsme jen tak mimochodem dostali hned na prvních hodinách) a všechny ostatní nepěkné věci. S těmi si opravdu nerozumím. Naštěstí jsem se nedostala mezi jejich "oblíbené" mučedníky. Tedy alespoň zatím.

June, 15. kapitola - Přivítání

27. února 2013 v 19:20 | Christie |  June
Loučení s mamkou bylo zvláštní. Bylo to v mnohém lepší i horší než jindy. Než minule. Na jednu stranu jsme se sblížily tak, že mi bylo zatěžko ji odpouštět, ale zase jsem věděla, že teď už nebude trvat tak dlouho, až ji zase uvidím. Nastoupila jsem do letadla již se strachem.
Sedla jsem si k okénku, protože jsem potřebovala vidět ven - to mě ve většině případů vždy uklidnilo… Ale třásla jsem se, už když jsem si sedala. Kolena se mi třepala, jako by to byla chapadla a ne nohy. Dech mi vázl někde dole, vlastně jsem vůbec nevěděla, kam se poděl. Hlavu jsem měla v jednom ohni a zamlženou, jak z ní stoupaly výpary. Ale vůbec nejhorší bylo to, jak se mi třepotalo srdce hned vedle žaludku, který byl jako na vodě. Vlastně všechno na mě plavalo, jako by vše ztratilo pevnou konzistenci. Pán, co seděl vedle mě, si mě prohlížel s nepříjemným pohledem, který nasvědčoval naději, že vím, kde je sáček. A když se k tomu ještě přidala nervozita a jistý respekt z lítání, bylo to vážně děsné.